Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

O nevyslovitelném příjmení

Rákojtova
Rejčltová
Rajčatová
Rachejtlová
Rejkotová
Richtrová
Rajchlová
Rechlová
Rikotová Vesele bych mohla pokračovat dál, ale ani jedna z verzí není správná. Vyslechla jsem si jich stovky,  některé vtipnější, jiné lehce potupné, ale téměř vždycky nesprávné. Mé noblesní příjmení, které ráda a hrdě nosím, umí napoprvé vyslovit jen 5% lidí. Chápu to, proto jsem napoprvé trpělivá a usměvavá. Napodruhé už lehce netrpělivá. Napotřetí to už považuji za lehký útok. Je ale pravdou, že ve spěchu ho neumím pořádně napsat ani já, často mi nějaké písmenko uteče. A tak vznikla Veronika Rei.
Zkracovat své příjmení jsem začala už na střední škole, když do mého života vstoupil internet a emailové schránky, které měly vypadat reprezentativně. Protože "sexymedaxxl@seznam.cz" je sice vtipné, ale na posílání domácích úkolů učitelům nepoužitelné (pokud se teda nestydíte, spolužák takový email na domácáky opravdu používal). Postupné převládání zkrácené verze přišlo na vysoké a následně v práci, kdy jse…
Nejnovější příspěvky

12 typů (hrozných) šéfů, se kterými se setkáte úplně všude

Život mávne proutkem a najednou má(m) člověk za sebou patnáctiletou pracovní zkušenost (stačí začít brigádničit už na střední a stejný obor dělat i ve třiceti), během které projde pod rukama mnohých šéfů, manažerů a nadřízených. Kdo už někdy nějakého šéfa měl, ten ví, že jsou všelijací. Někteří nás inspirují a motivují, jiní deptají a potápí. Je fajn si z toho (často s odstupem) vzít alespoň krapet dobrého, i kdyby to mělo být jen nakopnutí ke změně zaměstnavatele. Každý z mých šéfů, klientů a manažerů mi do života něco dal a posunul mě tam, kde jsem teď (ať už je to kdekoli). Ve volné chvíli (na volné noze) jsem dala dohromady seznam 12 nepříjemných (arche)typů, které se nejčastěji opakují. Třeba mezi nimi poznáte i toho svého (což vám nepřeji). Tak tedy, konec (rádoby) vtipných poznámek v závorkách a jdeme na manažerskou hitparádu.

1. Vraceč
Vraceč je nespokojený šéf, který vám vrátí práci ne 3x, ale 20x a stále nebude spokojený. Jediné, co ukončí vaše trápení, je deadline, kdy odevz…

20 novoročních přání a předsevzetí

Aby bylo jasno, na předsevzetí mě nikdy moc neužilo. Ještě na střední (před internety dnešní podoby a s holčičími časáky v ruce) jsem si pravidelně dávala předsevzetí, která se týkala mé postavy - zhubnu, budu cvičit, nebudu jíst po sedmé večer. Nikdy jsem to nedodržovala a kvůli tomu samu sebe odsuzovala, protože jsem byla přesvědčená, že mám slabou vůli. Teď už vím, že jsem si vybírala jen špatná přání a ve špatném pořadí. Měla jsem začít u své duše, až pak se přesunout k fyzičnu. Vůli slabou nemám, ale línou, to občas jo. Ale ani to není úplná pravda. Všichni si zasloužíme čas od času odpočívat a je důležité si to neplést s leností.
Seznam 20 novoročních předsevzetí jsem dávala podvědomě dohromady vlastně celý rok. Jsou to rady a přání, kterými bych se ráda řídila. Které mi udělají život kvalitnější, hodnotnější a snad i spokojenější. Inspirujte se jimi, co hrdlo ráčí. Vyberte si své nejoblíbenější a budu ráda, když seznam doplníte i o něco svého.
1. Budu se mít ráda
Tohle přání je…

Kdyby rok bylo prase aneb Ohlédnutí za 2019

Když jsem se dozvěděla, že rok 2019 je v čínském horoskopu prase, což znamená blahobyt, těšila jsem se, jak konečně neuvěřitelně zbohatnu (prodejem knížky samozřejmě), budu v balíku, za vodou,  žít si jako prase v žitě a do pusy mi budou lítat pečená kuřata... Jediné, co mi teď lítá do pusy, jsou mušky svilušky z kytek, kterých jsem si domů natahala až moc (kytek), a teď se jich nemůžu zbavit (mušek). Za vodu jsem se během roku nedostala, v některých měsících spíš pod, ale jako takové malé prasátko v malém žitném políčku si vlastně žiju. Zjistila jsem totiž, kolik toho v životě (ne)potřebuju. A to je asi to nejvíc, co mi rok 2019 mohl dát.
Uplynulý rok pro mě byl jako cosinusoida (machřím, ale musela jsem si vygůglit, která funkce je která). Začala jsem hezky nahoře, postupem měsíců se propadla a končím (snad) zase trošku výš. I když nevím, jak moc nahoře jsem vlastně začínala.

První měsíce v roce jsem se "smiřovala" se svou novou rolí - spisovatelskou. Zvykala jsem si na t…

Nevratné ztráty a (ne)nálezy

Je půl druhé v noci, štědrovečerní den před námi, celoroční čekání na Ježíška skoro za námi. Až se vyspím a vstanu, budeme zdobit stomeček, dobalovat poslední dary, připravovat večeři a těšit se na světýlka a rodinný čas, který je mi rok od roku vzácnější. Půst držet nebudu, protože když mi klesne cukr a tlak, je mi zle. Přijela jsem na Vánoce k rodičům a hned spadám do svých dřívějších ponocovacích zálib. Chystám se už do postele a hledám hodinky. Na noc si je nechávám v ložnici, abych mohla čekovat, kolik je hodin. Koupila jsem si je před lety na měření kroků, ale protože jsou ty hodinky celkem ohyzdné, gumové a nepohodlné, nosím je v kabelce. Přesně tam teď ale nejsou.

Když třikrát přerovnám, přeházím, vyndám a zase vrátím obsah kabelky i batohu, začíná mi být jasné, že tam asi nebudou. Jsem si jistá tím, že jsem je měla s sebou a dívala se na čas na tramvajové zastávce. Cestou mi musely vypadnout. Mohlo to být při vytahování peněženky u autobusu nebo při lovení klíčů. Nebo kdykol…

Stereotyp absolutní svobody

Čtu teď Hipíka od Coelha a narazila jsem na tahle tři slova, která naprosto přesně vystihují můj pocit poslední doby. Žiju ve světě, ve kterém mám absolutní svobodu dělat cokoli, jít kamkoli, být kýmkoli, pracovat odkudkoli. A to je strašně matoucí. Těch možností je tolik, že nevím, kde začít, takže radši nezačínám nic.
Klidně bych mohla prodávat sukulentí minizahrádky vyrobené z odstřižených nehtů z levého palce u nohy, otevřít si pop-up store, založit start up, expandovat, prodat ho a začít se živit jako terapeutka květin. Lidé by mi nosili své orchideje, monstery, begonie, maranty a haranty, já se pak s nimi zavřela v místnosti plné světla a květin, rozmlouvala a následně je majiteli vrátila s tím, že jejich kvítka potřebují více klasické hudby, méně hádek mezi partnery a toto hnojivo za bžilion. A přitom bych celou dobu věděla, jaká je to hovadina. Ale mohla bych, protože to v téhle době jde.
Nikdo mi neříká, co mám dělat. Nikdo mi nedává možnosti, hranice, mantinely. Mám svět …

Jak vydat knihu v roce 2019: Návod pro začátečníky

Vydat knihu nikdy nebylo jednodušší! V dnešní době už k tomu nepotřebujeme záštitu velkých a slavných vydavatelských domů (i když to je pořád ta nejjednodušší a často nejúčinnější varianta). Dneska si může vydat kdo chce co chce a úplně sám. Na knihu se pak postaví eshop, zpropaguje se na sociálních sítích a voilá, úspěšný spisovatel je na světě. Řečeno ve zkratce - stačí prostě jen udělat všechnu práci sám. 
K tomu, abychom mohli dobýt spisovatelský svět, potřebujeme jen tři věci:   Nápad Realizace Finance  Nápad  Pro někoho to nejjednodušší, pro jiné to nejtěžší. Abychom mohli vydat knihu, musíme ji především napsat. Musíme mít nápad, ten musíme rozvést, sepsat, proškrtat, přepsat, zredigovat, zkorigovat, usměrnit, přidat, ubrat, nechat uležet a zkorekturovat. Můj nápad vznikal od první věty v prázdném Wordu až po údaje na poslední straně skoro rok. Jakmile jsem svůj nápad pochopila a věděla, kde začíná a končí, sepsala jsem ho během několika měsíců.

Dobrá rada pro příště: Nechceme-l…