20 novoročních přání a předsevzetí



Aby bylo jasno, na předsevzetí mě nikdy moc neužilo. Ještě na střední (před internety dnešní podoby a s holčičími časáky v ruce) jsem si pravidelně dávala předsevzetí, která se týkala mé postavy - zhubnu, budu cvičit, nebudu jíst po sedmé večer. Nikdy jsem to nedodržovala a kvůli tomu samu sebe odsuzovala, protože jsem byla přesvědčená, že mám slabou vůli. Teď už vím, že jsem si vybírala jen špatná přání a ve špatném pořadí. Měla jsem začít u své duše, až pak se přesunout k fyzičnu. Vůli slabou nemám, ale línou, to občas jo. Ale ani to není úplná pravda. Všichni si zasloužíme čas od času odpočívat a je důležité si to neplést s leností.

Seznam 20 novoročních předsevzetí jsem dávala podvědomě dohromady vlastně celý rok. Jsou to rady a přání, kterými bych se ráda řídila. Které mi udělají život kvalitnější, hodnotnější a snad i spokojenější. Inspirujte se jimi, co hrdlo ráčí. Vyberte si své nejoblíbenější a budu ráda, když seznam doplníte i o něco svého.

1. Budu se mít ráda
Tohle přání je hned na první místě, protože je ze všech nejtěžší. Sebeláska, sebepřijetí, sebevědomí - to všechno je celoživotní cesta, která ovlivňuje všechny další aspekty mého života, od práce a psaní přes vzhled a postoj až po housličky.

2. Budu hodně spát
Od té doby, co jsem přečetla knihu Proč spíme (Matthew Walker) beru spaní naprosto vážně. Vždycky jsem byla velký spáč a sníč, ale čas od času (a hlavně na plném úvazku a při studiích) jsem se spokojila s tím, že "sedm, šest, pět... hodin stačí". No, ale ono nestačí. Vědět, jak spánek funguje, věnovala bych mu víc času během studií a věřím, že bych byla lépe připravená do školy a míň protivná na svět. Spaní je pro mě důležité a důležitým životním bodem taky zůstane.

3. Dovolím si odpočívat
Neumím odpočívat. Nedovolím si to. Od té doby, co doma freelanceřím, mám při odpočinku výčitky svědomí. Přitom je to důležitá kompenzace rozběhnutého mozku. Letos proto do života zařadím "nucené" pauzy na odpočinek, na restart hlavy a klid pro duši. Dovolím si se flákat, číst si, dávat si šlofíčky... prostě všechno, co mi udělá hezky.

4. Budu tvořit
Svoje tvoření jsem za posledních pár let pěkně potlačila až do fáze naprostého vypnutí veškeré kreativity. Jenže i moje práce vyžaduje kreativitu a s vypnutým tvořením se mi špatně píše, pracuje a cokoli dělá. Chtěla bych se k tomu letos vrátit a dovolit si vyrábět cokoli z čehokoli. Nebát se, stříhat, sešívat, malovat. To, co jsem dělala vždycky, ráda a často. Hlavně k té kreslící části bych se ráda vrátila (i když budu muset navázat tam, kde jsem ve třinácti skončila). Protože bez tvoření není tvoření (absolutní moudro).

5. Dopíšu druhou knihu
Nejkonkrétnější cíl celého roku je dopsání druhé knížky. I když mám část napsanou už roky, nemůžu se do psací vlny chytit a oddaluji to, co se dá. Psaní je rutina a práce jako každá jiná, proto nebudu stokrát přepisovat úvod k dokonalosti, ale napíšu to celé a až pak budu čančat. Vím, co chci, jen se sabotuji k tomu to doopravdy udělat.

6. Dovolím si nespěchat
Užívání přítomnosti, vědomé bytí a mindfulnes v životě hrozně chci, ale nedopřeju jim čas ani prostor. Mám totiž neustálý pocit, že musím něco dělat, někde být, něco stihnout, ale pak nestihnu vlastně nic. Některé věci je lepší nechat uzrát a přistupovat k nim z dlouhodobého hlediska.

7. Nebudu se (tolik) stresovat
Myslím si, že ze 100% věcí, které mě dřív stresovaly, mě vystresuje už "jen" 60%. Přála bych si, aby tenhle poměr stresu pomalu klesal. Stresovávala jsem se a stresuju se často z naprostých pitomostí. Stresuju se ale i kvůli práci a zdraví. Stres nám na jednu stranu pomáhá přežít, na druhou nás intenzivně ničí. A tak budu víc a víc do běžného života zařazovat mampičismus a životní styl se to nepo♥ere.

8. Budu (se snažit být) zdravá
Když jsem se dneska všelijak kroutila v půlce orchestrové zkoušky, housličky dávala pod bradu s bolestí, vyklepávala ruce a nohy, došlo mi to, co všichni říkají, všichni vědí, ale můj mozek to až doteď nepřijal za své. Mé tělo je můj chrám (tenhle poetický výraz jsem ještě nikdy, tuším, nepoužila, tak se mi ho chtělo napsat) - mám jen jedno tělo, o které se musím starat. Věřím, teda vím, že valná část (mým) nemocí je psychosomatická. Že bez celostního pohledu na zdraví přehlížím příčiny. Tak, jak se snažím starat o svou duši, se budu letos starat i o své tělo.

9. Budu se dívat na západy slunce
Miluju je a vždycky jsem milovala. Nebe mě fascinuje. Mraky, jak plynou, hvězdy, jak svítí. Mohla bych se hodiny jen tak dívat... mohla je to, co jsem si doteď říkala. Letos "mohla" nahradím za "budu". Dám si čas, klidně jen deset minut denně, kdy se budou koukat, jaké tvary tvoří mraky. Jak zapadá slunce. Jen tak, beze spěchu.

10. Budu víc prožívat
"Pro mě je ten chleba s avokádem prostě zážitek," říkal pan Norris na našem trojpárovém sedánku. Povýšil "najíst se venku" na zážitek. Do té chvíle mi nedošlo, jak moc se ochuzuju o zážitky, hezké chvíle, nové zkušenosti, když jen "jím v restauraci, protože mám hlad". Chci k víc věcem přistupovat tak, jako by to byl ten nejlepší zážitek, nová zkušenost, něco obohacujícího, nebo jen zábavného. Chci víc prožívat to, co dělám.

11. Dovolím si selhat
Teprve během posledních měsíců mi došlo, že od sebe očekávám perfektnost, hlavně co se pracovní roviny týče. Očekávám, že hned první verze bude ta perfektní. A bojím se, že se stejný přístup očekává i ode mě. I přes to, že třeba při psaní textů bývá finální až druhá či třetí varianta, první je vždycky nástřel, jak jazyk a smysl textu směřovat. Z perfektnosti se máloco naučím, ale selhání, chyby a špatná rozhodnutí nám ukazují, jak být lepší. Nebudu se toho už bát a dovolím si jít do věcí naplno s vědomím, že všechno nebude napoprvé perfektní. Můžu se totiž těšit z procesu čančání, úprav a piplání a zdokonalování.

12. Budu se věnovat housličkám
Moje housličková historie je kostrbatá, stojí na vratkých základech a je to takové namátkově poslepované puzzle, které teď od sebe odtrhávám a řadím správně, jak má být. A pak je tu ta druhá rovina, ta psychická. Před deseti lety se mi "zčista jasna nečekaně" rozklepala při jednom koncertě pravá ruka (ta, co drží smyčec), v hlavě mi vznikl blok panického strachu a já nechtěla a ani nemohla hrát. O deset let později jsem se snad poprvé v životě těšila na koncert. Nevím, jestli to bylo kvůli strachu, trémě, předkoncertním horečkám a stresům z tolika rychlých not, ale do prosincového Peer Gynta jsem se na koncerty (houslovací i zpívací) prostě netěšila a neměla z nich radost. Teď mám. S blokem jsem zabojovala, pochopila ho a s jeho postupným odplýváním se dostavila radost. Housličky jsou v mém životě už 25 let (považte!) a zaslouží si mou lásku a péči. Navíc budeme v červnu hrát Mou vlast a ta je sakra těžká a sakra krásná.

13. Uklidím si
Nechci o sobě tvrdit, že jsem bordelář. Dělám jinou věc - rozkládám kolem sebe věci, obklopuju se jimi a odbíhám od jedné k druhé. Vezmu do ruky vypsanou propisku, ale než dojdu ke koši, složím jedny ponožky z hromady týden vypraného prádla, mezitím seberu chuchvalec ze země, pak mě napadne vynést kompost, cestou uvidím boty, ze kterých chci odstranit cvočky... Takže sice pořád něco dělám, ale nikdy nic nedodělám. Úklid musím letos vzít systematicky (koupila jsem si knihu Pořádek nejen v hlavě) spolu s plánováním času a vezmu to pomalu jedno po druhém - pracovní stůl, počítač, skříň s oblečením, ale i vztahy, pracovní představy... Všechno.

14. Vzdám se blbostí
Tento bod má dvě roviny. Tou první jsou hmotné věci, blbosti, kterých mám plno (a potřebují vytřídit a uklidit). Jsou to takové ty věci "co by se jednou mohly hodit", ale nehodí se, oblečení typu "na pláž, když svítí přímé slunce, je kolem 28°C a vane vlahý větřík", které se hodí jednou za deset let. Tou druhou jsou aktivity, kterými plýtvám čas i když vím, že to jsou blbosti, které mi nic nedávají (na prvních příčkách scrollování soušly a stránka iwastesomuchtime.com).

15. Budu pečovat o duši i o tělo
Narážím na to už v ostatních bodech, protože je to pro mě letos důležité téma, od kterého se odráží všechno ostatní - zdraví, produktivita, radost. Duši uberu zbytečného stresu, tělu přidám víc fyzické aktivity.

16. Nebudu tolik čekat
Ach! Mé oblíbené plýtvání časem. Na jednu stranu jsem horká hlava, na druhou jsem schopná čekat roky na někoho (málokdy na něco). Však i ústřední téma mé prvotiny Zbožňuju tě navždy je o čekání... Čekat, až se někdo rozhodne, je jednodušší, než vzít rozhodnutí na sebe. Týká se to osobní i pracovní roviny. Pokud zjistím, že nějaký vztah nefunguje, nebudu čekat (tak dlouho) a rozhodnu se sama tak, jak cítím (a jak bez emocí a s rozumem promyslím).

17. Budu laskavá
Hlavně v posledním měsíci jsem si všimla, že jsem na lidi ostřejší a drsnější než si zaslouží. Že říkám věci, které jim možná neublíží, ale ani nic nepřinesou. Jo, mám sarkastický humor, ale ani ten nemusí být zlý. A tak jsem vytáhla své (čínskými dětmi z Aliexpressu na míru vyrobené) náramky s nápisy "Humble & Kind" a "Nope" jako připomenutí. Pokora a laskavost přináší zase pokoru a laskavost a v jednání má velkou sílu. A "Nope" je pro případy srážky s blbcem, někdy ani nejlaskavější komunikace nikam nevede a je potřeba říct ne.

18. Budu se víc čančat
Letos slaví můj beauty blog pátý rok. Za tu dobu jsem se naučila spoustu věcí a protože fungují, přestala jsem používat kvanta kosmetiky. Málo se maluju a krémuju, protože nepotřebuju. Ale čím míň kosmetiky používám, tím víc se mi doma hromadí. A tak to "málo" letos přeměním na "středně přiměřeně", ať nemusím z desítek lahviček v koupelně jen otírat prach.

19. Budu mít radost ze života
Asi před rokem a půl mě na ulici zastavili "výzkumníci" (což klidně mohla být utajená náboženská sekta, lákající mladá děvčata do svých spárů) a ptali se, co mi přináší radost. Jestli to jsou nákupy, rodina, partner, víra... A já odpověděla, že radost nepřichází zvenčí, ale zevnitř. Pokud by přicházela jen zvenku, netrvala by moc dlouho. Moje radost je plamínek, který stabilně hoří uvnitř mě (někdy mírně, jindy silně), ale nepřichází zvenčí. Letos ho budu kultivovat a dovolím mu hořet podle libosti.

20. Každý den začnu tím, co mám ráda
Říká se, že má člověk nejdřív vyřídit ty nepříjemné a nejtěžší věci. Jenže, ty mě většinou zbaví energie a chuti pouštět se do něčeho dalšího, trvají zbytečně dlouho, nebo je hrnu dopředu i s tím ostatním. Přešla jsem na volnou nohu proto, abych byla svobodná, ale zatím toho využívám málo. Pro letošek si postup obrátím a první půlhodinku začnu tím, co mám ráda - budu si číst, napíšu blog, přesadím fíkus, zacvičím si jógu. S energií, kterou tím získám, se mi bude následně pracovat mnohem líp.

Není toho málo, těch mých přání a předsevzetí, ale jedno s druhém souvisí a jedno druhé podporuje. Možná letos zvládnu jen část, třeba budu mít osvojeno vše už za měsíc. Uvidíme. Tak ať je letošek magický, dobrý a přinese nám to, co potřebujeme nejvíc.



Komentáře

  1. S plno věcmi s tebou souhlasím. Taky se snažím spát pokud možno co nejvíce a to jsem tu knížku vlastně ani nečetla! :D Odpočívat se taky učím, snad v tom ale budeš lepší než já. Já pořád jen selhávám. :D Máš ale krásné cíle, držím pěsti, ať ti vyjdou a těším se, až si přečtu tvou druhou knížku! :)

    Little Dreamer

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář ♥