Přeskočit na hlavní obsah

O nevyslovitelném příjmení

Rákojtova
Rejčltová
Rajčatová
Rachejtlová
Rejkotová
Richtrová
Rajchlová
Rechlová
Rikotová

Vesele bych mohla pokračovat dál, ale ani jedna z verzí není správná. Vyslechla jsem si jich stovky,  některé vtipnější, jiné lehce potupné, ale téměř vždycky nesprávné. Mé noblesní příjmení, které ráda a hrdě nosím, umí napoprvé vyslovit jen 5% lidí. Chápu to, proto jsem napoprvé trpělivá a usměvavá. Napodruhé už lehce netrpělivá. Napotřetí to už považuji za lehký útok. Je ale pravdou, že ve spěchu ho neumím pořádně napsat ani já, často mi nějaké písmenko uteče. A tak vznikla Veronika Rei.

Zkracovat své příjmení jsem začala už na střední škole, když do mého života vstoupil internet a emailové schránky, které měly vypadat reprezentativně. Protože "sexymedaxxl@seznam.cz" je sice vtipné, ale na posílání domácích úkolů učitelům nepoužitelné (pokud se teda nestydíte, spolužák takový email na domácáky opravdu používal). Postupné převládání zkrácené verze přišlo na vysoké a následně v práci, kdy jsem při rychlých mailech nechtěla vypisovat celé příjmení. Praktické je to i při diktování emailů, protože opakovat únavnou scénku pořád dokola mě časem přestalo bavit.

- Jak se jmenujete?
- Veronika Rajchltová.
/zděšený výraz dotyčného/
- Veronika Raj... Co?
- Píše se to německy RE-I-MĚKKÉ-CHEL-TO-VÁ

A tak jsem to prostě zkrátila, protože i já mám nervy jen jedny. Pokaždé, když se někde představím a zaslechnu další verzi, mi v hlavě začne hrát písnička od The Ting Tings - That's Not My Name. A tak si k udržení duševního zdraví alespoň zpívám.

Dobře, tak jsem si zkrátila příjmení a vzniklo z něj umělecké jméno Veronika Rei, kterým jsem podepsala i svou prvotinu. Zachová mi kousek anonymity a (prý) to zní exoticky. Lidé se mě teď totiž ptají, zda mám za manžela cizince (nejsem vdaná, ale ano, můj Kocourek je Slovák). Občas se dostávám i do úsměvných situací - až po dvou měsících zjistili někteří kolegové, že mám jiné příjmení.

Ale co s ním? Jak se vyslovuje REI? Je to Rej, nebo snad Raj? Popravdě, ani jedno. V mé hlavě zní tak, jak jsem ho doteď hláskovala lidem - jako Re-i. Protože je to ale můj nejasný výmysl, každý si ho může číst tak, jak se mu líbí.


Nejčtenější

Robert Vlach: Na volné noze aneb Bible a psychologická poradna v jednom

Lidé čtou knížky proto, aby si odpočinuli, načerpali inspiraci, rozšířili si slovní zásobu, dozvěděli se něco nového (nebo starého v případě historických románů)... Můj důvod, proč jsem se pustila do louskání veledíla Na volné noze z pera volnonožského poradce Roberta Vlacha byla kombinace zvědavosti, potřeby dozvědět se něco nového a lehké freelancerské ztracenosti. Co mi kniha předala a stojí za to těch 700 stran číst?

Mou zálibou v posledních měsících je půjčit si knihu z knihovny, odložit ji na vrchol hromady knížek k přečtení, počkat a pár dní před termínem vrácení se pustit do intenzivního a hysterického čtení. Tímto způsobem jsem (bohužel) četla i Na volné noze, což sice nebylo úplně ideální, ale bylo to velmi intenzivní. Jako bych se na dva týdny přihlásila na rychlokurz všeho, co mě na volné noze čeká. Kéž bych si knihu přečetla, když se na volnou nohu šla!

Jako freelancerka začínám svůj třetí podnikatelský rok, kniha tedy vycházela ve stejný čas, kdy jsem ze stabilního zamě…

12 typů (hrozných) šéfů, se kterými se setkáte úplně všude

Život mávne proutkem a najednou má(m) člověk za sebou patnáctiletou pracovní zkušenost (stačí začít brigádničit už na střední a stejný obor dělat i ve třiceti), během které projde pod rukama mnohých šéfů, manažerů a nadřízených. Kdo už někdy nějakého šéfa měl, ten ví, že jsou všelijací. Někteří nás inspirují a motivují, jiní deptají a potápí. Je fajn si z toho (často s odstupem) vzít alespoň krapet dobrého, i kdyby to mělo být jen nakopnutí ke změně zaměstnavatele. Každý z mých šéfů, klientů a manažerů mi do života něco dal a posunul mě tam, kde jsem teď (ať už je to kdekoli). Ve volné chvíli (na volné noze) jsem dala dohromady seznam 12 nepříjemných (arche)typů, které se nejčastěji opakují. Třeba mezi nimi poznáte i toho svého (což vám nepřeji). Tak tedy, konec (rádoby) vtipných poznámek v závorkách a jdeme na manažerskou hitparádu.

1. Vraceč
Vraceč je nespokojený šéf, který vám vrátí práci ne 3x, ale 20x a stále nebude spokojený. Jediné, co ukončí vaše trápení, je deadline, kdy odevz…

Sprostý svět knižního podsvětí

"Vydám si knížku sama, aby mi do toho nikdo nemluvil," vesele jsem si pomyslela a do roka a do dne udělala. Ne, neměla jsem promyšlenou obchodní strategii. Ne, neměla jsem připravený eshop. Ne, nechtěla jsem do knihkupectví. Ano, řídila jsem se impulzivními nočními rozhodnutími, vždyť jsem přeci bohém, písmenková víla a intuice mi pomůže. A taky pomohla.
S haldou čerstvě vytištěných prvotin, složených v nohách postele malého vršovického přízemního bytu, jsem si slastně oddychla. A mám to doma! No jo, ale co teď s tím? S lehkým vyhořením jsem připravila web, prodala první kusy po známých, ponořila se do světa knižních instagramerů a rozeslala desítky nabídek po knihkupectvích. K mému naivnímu šoku mi na spolupráci kývli dva čeští distribuční giganti - Euromedia a Pemic Books (s těmi to ale nedopadlo a na mých 5 follow-up mailů už nikdo neodpověděl). Knížku jsem poslala ještě do menšího knihkupectví a rozjela to s Euroškou - čas dobýt knižní trh a stát se novou českou nejprodávaně…