Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2020

Jak jsem tuhle zjistila, že jsem vlastně od narození feministka

Žiju v nádherné sociální bublině. Jsem obklopená stejně smýšlejícími lidmi, máme společný humor, dokážeme si hodiny povídat, máme stejné kroužky, rozumíme si a předáváme si spoustu názorů a zkušeností ze svých vlastních životů. Ve výchově jsme byli vedení podobně. Právě to, z jakých (ne)poměrů pocházíme, nás spojuje, v tom podvědomě nacházíme tu společnou jistotu.
Byla jsem vychovaná ve víře, že jsem předurčená k úspěchu. Že má můj názor stejnou hodnotu, jako názory ostatních, i když... tím, že jsem Lev, jsou pro mě mé názory jediné "správné" a vůbec slyšet ty ostatní jsem se musela mechanicky naučit. Že mám právo studovat cokoli, co chci. Že není pochyb, že bych na to (ne)měla hlavu. Že můžu dělat jakoukoli kariéru, po které toužím, a dostat zaplaceno stejně, jako chlapi. Že patřím do politiky, když budu chtít. Že si můžu vybrat partnera, nebo jestli vůbec nějakého chci. Že můžu nechtít děti. Že nepatřím jen do kuchyně, že nemusím žehlit (protože když se prádlo správně pov…

Proč mi nejde pracovat (jen) pro peníze

Když jsem před lety dávala výpověď z plného úvazku, byla jsem marketingem naprosto znechucená. Tenhle nádherný obor, do kterého jsem se v patnácti zamilovala díky Davidu Ogilvymu a jeho knížce O reklamě, mě naprosto znechutil. Poslední plnoúvazkové měsíce jsme totiž řešili pořád jen peníze, rozpočty, škrty, budgety, finance. Kolik na to máme, kolik můžeme ušetřit, co seškrtáme, kde přidáme. Jak vykouzlit znouzectnost ze seškrtaného rozpočtu. Měla jsem svého milovaného oboru plné zuby (nebo plnej hajzl, jak po vzoru šestileté dětské moudrosti doma říkáme) a nemohla jsem vystát už ani vteřinu v té finanční mašinérii. 
Chtěla jsem tvořit, ne počítat. Za každým slovem jsem viděla jen točící se zlaťáčky. Zůstat ještě chvíli, doženu se ke zbláznění. 
Abychom si rozuměli, peníze jsou důležité a rozpočty taky. Je potřeba vědět, kolik bude práce stát, co si za ni můžeme dovolit zaplatit, na kolik nás to vyjde, jak s penězi hospodařit. Je potřeba se umět prodat, smlouvat, vyjednávat o ceně. Je…

Jarní pokrytčina

"Už se nemůžu dočkat, až bude jaro a půjdu zase ven!" říkám si vždycky celou zimu, když od počítače pozoruju tu zakaboněnou oblohu bez slunce. "A kytičky pokvetou, na procházky budu chodit, taky běhat budu, protože bude tepleji, to teď v zimě nejde, a do přírody budu chodit, zjistím, kde je nejbližší les, na výlety pojedeme..." skládám si v hlavě další a další plány. Pak přijde jaro, já mu od počítače zamávám a jsem nadšená, že už je tu TO období, na které jsem se tak těšila. Běhat půjdu zítra, na procházku asi až další víkend, stromy sice už kvetou, ale určitě to vydrží i do příštího týdne... A tak jaro uplyne, já stále sedím u počítače a akorát sundávám vrstvy jak cibule. Na procházku ani do přírody jsem se jako každý rok nevydala.
A teď najednou nemůžeme. Teď najednou bychom radši měli sedět doma v karanténě. My nemáme ani psa, ani dítě, takže můžeme jen na rychlou zdravotní procházku do parku (asi teda), ale to, co vnímáme nejvíc, je to, že nemůžeme. Najednou …

Co teď dělat a jak se z toho nezbláznit?

Přemýšlím nad tím každý den. Co se to děje? Co mám dělat? Co je správně? Ze všech stran se na mě valí strašněmoc informací. Kterým mám věřit? Kde je pravda?
Čtvrtek Včera mi kolem druhé začalo cukat pravé víčko (můj starý známý stresotik z dob vysokoškolských studií), v jemné panice jsem čekala na zrušení volnočasových aktivit, napůl v apatii a na půl kroku k hysterčení. A začala jsem tu lehkou paniku rozšiřovat kolem tím, že jsem se začala lidí ptát, jak se budou chovat oni. Půjdou večer na orchestr, když zákaz platí až od druhého dne? Čekala jsem totiž zprávu, že na pár týdnů odložíme šmrdlátka a fidlátka a počkáme, jak se situace vyvine. To je pro mě logickým krokem - nesnažit se to obejít, ale naopak se chovat rozumně a vyhýbat se situacím, které to množení bacila podpoří.
Když jsem si pak v pět pudrovala nos, že přeci jen jdu, přišla mi zpráva od spolupultohráčky, že nejde. Má v břiše mimíska a už nerozhoduje jen o svém zdraví. To byla asi poslední skládačka do stavu "šibne …

Robert Vlach: Na volné noze aneb Bible a psychologická poradna v jednom

Lidé čtou knížky proto, aby si odpočinuli, načerpali inspiraci, rozšířili si slovní zásobu, dozvěděli se něco nového (nebo starého v případě historických románů)... Můj důvod, proč jsem se pustila do louskání veledíla Na volné noze z pera volnonožského poradce Roberta Vlacha byla kombinace zvědavosti, potřeby dozvědět se něco nového a lehké freelancerské ztracenosti. Co mi kniha předala a stojí za to těch 700 stran číst?

Mou zálibou v posledních měsících je půjčit si knihu z knihovny, odložit ji na vrchol hromady knížek k přečtení, počkat a pár dní před termínem vrácení se pustit do intenzivního a hysterického čtení. Tímto způsobem jsem (bohužel) četla i Na volné noze, což sice nebylo úplně ideální, ale bylo to velmi intenzivní. Jako bych se na dva týdny přihlásila na rychlokurz všeho, co mě na volné noze čeká. Kéž bych si knihu přečetla, když se na volnou nohu šla!

Jako freelancerka začínám svůj třetí podnikatelský rok, kniha tedy vycházela ve stejný čas, kdy jsem ze stabilního zamě…