Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsem tuhle zjistila, že jsem vlastně od narození feministka


Žiju v nádherné sociální bublině. Jsem obklopená stejně smýšlejícími lidmi, máme společný humor, dokážeme si hodiny povídat, máme stejné kroužky, rozumíme si a předáváme si spoustu názorů a zkušeností ze svých vlastních životů. Ve výchově jsme byli vedení podobně. Právě to, z jakých (ne)poměrů pocházíme, nás spojuje, v tom podvědomě nacházíme tu společnou jistotu.

Byla jsem vychovaná ve víře, že jsem předurčená k úspěchu. Že má můj názor stejnou hodnotu, jako názory ostatních, i když... tím, že jsem Lev, jsou pro mě mé názory jediné "správné" a vůbec slyšet ty ostatní jsem se musela mechanicky naučit. Že mám právo studovat cokoli, co chci. Že není pochyb, že bych na to (ne)měla hlavu. Že můžu dělat jakoukoli kariéru, po které toužím, a dostat zaplaceno stejně, jako chlapi. Že patřím do politiky, když budu chtít. Že si můžu vybrat partnera, nebo jestli vůbec nějakého chci. Že můžu nechtít děti. Že nepatřím jen do kuchyně, že nemusím žehlit (protože když se prádlo správně pověsí, tak se nemusí), že můžu mít děti i kariéru najednou. Že v domácnosti můžou zůstat i chlapi. Že otázka o chodu domácnosti je dialogem mezi partnery, ne přebráním nastaveného předobrazu našich rodičů. Byla jsem vychovaná jako svobodná žena v západní Evropě, která má právo dosáhnout všeho, co bude chtít, a žít tak, jak se jí zamane. Překvapivě (pro mě) se tahle má výchova a víra označuje jako feminismus.

Celý život jsem si myslela, že žádná feministka nejsem, protože to, co se o feminismu říká, je poměrně silně citově zabarvené. Feministka je strašidelná holka, která nenávidí chlapy. Taky nemá žádnou radost ze života, protože musí pořád bojovat za svá práva. To jsou asi ta nejslušnější a nejmírnější tvrzení, která jsem o feministkách slyšela. Feministka je taky neurvalá a nezdvořilá a nesnáší, když jí chlapi podrží dveře. Taková přece vůbec nejsem, žejo! A která žena taková ale doopravdy je?

Víte, co nemám ráda? Tuhle (tedy ještě v dobách před koronavirem) jsem vystupovala z přeplněné tramvaje a nějaký galantní šedesátník mi "pomohl" ze dveří tím, že mi přiložil ruku na záda a ukázal volnou cestu přede mnou (nevím, jak toto gesto popsat, ale určitě víte, o čem mluvím, takové to popostržení ženy ze dveří). Cukla jsem sebou a hodila na něj nevraživý pohled. Jednak jsem vystupovala jako první a volná cesta přede mnou byla, druhak nesnáším doteky od cizích lidí (mužů). Dotkla jsem se v tu chvíli mužské ješitnosti? Tenhle způsob dveřové galantnosti v MHD zažívám celkem často a vždycky to ve mně vyvolá rozporuplné pocity. Tuhle jsem totiž taky nastupovala v metru a ZEZADU slyším mužský hlas, jak mi říká "prosím". Zase jsem stála ve frontě jako první, ale postarší gentleman měl potřebu mě i tak do dveří pustit. Tak asi proto, že neprojevuju nadšení a ze srdce s dojetím neděkuji za milé gesto, se pak mluví o feministkách tak, jako v odstavci výš. A je zajímavé, že si tihle postarší pánové vybírají zrovna mě, a ne ty ostatní postarší dámy, které vždy nastupují i vystupují se mnou.

Dobroš, tak teda nesnáším vochmatávání. To ze mě ještě feministku nedělá. To, co ji ze mě dělá, je můj pohled na práci a vztahy. Vybrala jsem si jako povolání marketing a velmi těžce nesu, jak mě někdy vnímají lidé. Velmi často cítím, že zkušenosti nehrají takovou roli, jako to, jak vypadám - jako princezna s babyfacem, která musí čas od času ukazovat občanku. Dlouho jsem s tím bojovala a snažila se nějakou svou "imidž" přizpůsobovat, ale jen mě to dělalo akorát frustrovanou. Tak jsem si řekla, že to mé JÁ musí být mou nejsilnější stránkou. Už jen to, že takové nesrovnalosti a chování i přes své vychování a víru ve spravedlnost vnímám, ukazuje, že s naším systémem a rovnoprávností žen na pracovišti, není všechno v pořádku.

A co teprve vztahy a rodina! Protože jsem kariérně založená a nemám děti, mám na čele automatickou nálepku od určité sociální skupiny, která se ale neptá, jestli mám vůbec někoho, s kým ty děti můžu mít, nebo jestli je máme z čeho uživit. Ta otázka je většinou jen "A kdy budou děti?". Ve vztahu jsem sobec a očekávám, že se o mě bude partner starat. Uvařím, ale jen když se mi chce. Ať vaří on. Uklidím, ale jen když ty úkoly máme stejně rozdělené. Když oba pracujeme, oba se budeme starat o domácnost. A košile? Proč bych je měla žehlit já?

Čas od času, když ze své sociální bubliny vyjdu ven a popovídám si s někým jiným, se mi otřese zem a nějaké mé přirozené chování dostane nálepku. V poslední době to byla feministka a ekoteroristka. Netušila jsem, že chtít kariéru, stejné peníze, stejné podmínky při pohovorech a stejné zacházení je feminismus. Netušila jsem, že rovně rozdělená péče o domácnost a očekávaná podpora od partnera k rozvoji svého podnikání je taky feminismus. Netušila jsem to, protože tenhle boj za mě už silné ženy vybojovaly a bojují za něj dál. Netušila jsem, že se to tak jmenuje, ale to vůbec nevadí. Za svá ženská práva totiž bojuju od narození, jen už teď vím, jak se to doopravdy jmenuje.


Nejčtenější

Robert Vlach: Na volné noze aneb Bible a psychologická poradna v jednom

Lidé čtou knížky proto, aby si odpočinuli, načerpali inspiraci, rozšířili si slovní zásobu, dozvěděli se něco nového (nebo starého v případě historických románů)... Můj důvod, proč jsem se pustila do louskání veledíla Na volné noze z pera volnonožského poradce Roberta Vlacha byla kombinace zvědavosti, potřeby dozvědět se něco nového a lehké freelancerské ztracenosti. Co mi kniha předala a stojí za to těch 700 stran číst?

Mou zálibou v posledních měsících je půjčit si knihu z knihovny, odložit ji na vrchol hromady knížek k přečtení, počkat a pár dní před termínem vrácení se pustit do intenzivního a hysterického čtení. Tímto způsobem jsem (bohužel) četla i Na volné noze, což sice nebylo úplně ideální, ale bylo to velmi intenzivní. Jako bych se na dva týdny přihlásila na rychlokurz všeho, co mě na volné noze čeká. Kéž bych si knihu přečetla, když se na volnou nohu šla!

Jako freelancerka začínám svůj třetí podnikatelský rok, kniha tedy vycházela ve stejný čas, kdy jsem ze stabilního zamě…

12 typů (hrozných) šéfů, se kterými se setkáte úplně všude

Život mávne proutkem a najednou má(m) člověk za sebou patnáctiletou pracovní zkušenost (stačí začít brigádničit už na střední a stejný obor dělat i ve třiceti), během které projde pod rukama mnohých šéfů, manažerů a nadřízených. Kdo už někdy nějakého šéfa měl, ten ví, že jsou všelijací. Někteří nás inspirují a motivují, jiní deptají a potápí. Je fajn si z toho (často s odstupem) vzít alespoň krapet dobrého, i kdyby to mělo být jen nakopnutí ke změně zaměstnavatele. Každý z mých šéfů, klientů a manažerů mi do života něco dal a posunul mě tam, kde jsem teď (ať už je to kdekoli). Ve volné chvíli (na volné noze) jsem dala dohromady seznam 12 nepříjemných (arche)typů, které se nejčastěji opakují. Třeba mezi nimi poznáte i toho svého (což vám nepřeji). Tak tedy, konec (rádoby) vtipných poznámek v závorkách a jdeme na manažerskou hitparádu.

1. Vraceč
Vraceč je nespokojený šéf, který vám vrátí práci ne 3x, ale 20x a stále nebude spokojený. Jediné, co ukončí vaše trápení, je deadline, kdy odevz…

Sprostý svět knižního podsvětí

"Vydám si knížku sama, aby mi do toho nikdo nemluvil," vesele jsem si pomyslela a do roka a do dne udělala. Ne, neměla jsem promyšlenou obchodní strategii. Ne, neměla jsem připravený eshop. Ne, nechtěla jsem do knihkupectví. Ano, řídila jsem se impulzivními nočními rozhodnutími, vždyť jsem přeci bohém, písmenková víla a intuice mi pomůže. A taky pomohla.
S haldou čerstvě vytištěných prvotin, složených v nohách postele malého vršovického přízemního bytu, jsem si slastně oddychla. A mám to doma! No jo, ale co teď s tím? S lehkým vyhořením jsem připravila web, prodala první kusy po známých, ponořila se do světa knižních instagramerů a rozeslala desítky nabídek po knihkupectvích. K mému naivnímu šoku mi na spolupráci kývli dva čeští distribuční giganti - Euromedia a Pemic Books (s těmi to ale nedopadlo a na mých 5 follow-up mailů už nikdo neodpověděl). Knížku jsem poslala ještě do menšího knihkupectví a rozjela to s Euroškou - čas dobýt knižní trh a stát se novou českou nejprodávaně…