Přeskočit na hlavní obsah

Robert Vlach: Na volné noze aneb Bible a psychologická poradna v jednom


Lidé čtou knížky proto, aby si odpočinuli, načerpali inspiraci, rozšířili si slovní zásobu, dozvěděli se něco nového (nebo starého v případě historických románů)... Můj důvod, proč jsem se pustila do louskání veledíla Na volné noze z pera volnonožského poradce Roberta Vlacha byla kombinace zvědavosti, potřeby dozvědět se něco nového a lehké freelancerské ztracenosti. Co mi kniha předala a stojí za to těch 700 stran číst?

Mou zálibou v posledních měsících je půjčit si knihu z knihovny, odložit ji na vrchol hromady knížek k přečtení, počkat a pár dní před termínem vrácení se pustit do intenzivního a hysterického čtení. Tímto způsobem jsem (bohužel) četla i Na volné noze, což sice nebylo úplně ideální, ale bylo to velmi intenzivní. Jako bych se na dva týdny přihlásila na rychlokurz všeho, co mě na volné noze čeká. Kéž bych si knihu přečetla, když se na volnou nohu šla!

Jako freelancerka začínám svůj třetí podnikatelský rok, kniha tedy vycházela ve stejný čas, kdy jsem ze stabilního zaměstnání skočila po hlavě do studených vod práce na volné noze. První rok byl čistě rozkoukávací, objevovací a zkoušecí. Vysnila jsem si vzdušné zámky, zkoumala tajemství faktur a prvního daňového přiznání. Měla jsem jeden velký sen a dotáhla ho až do konce - vydala jsem svou první knihu.

Druhý rok byl pro mě jako jízda na horské dráze. Dlouho jsem se soustředila jen na jednu věc a "kniha, kniha, kniha" mi znělo v hlavě každý den celý rok. Najednou jsem ji měla doma, složila ji do kouta v ložnici, rozhlédla se kolem a neměla páru, co dál. Namísto vlastní prezentace a podnikání jsem síly vložila do klientů a rozšiřování svých zkušeností. Brzy mi v hlavě začaly rezonovat další otázky, na které jsem si nedokázala odpovědět: "Kdo vlastně jsem? Co chci dělat? Čím se chci živit?" Ignorovala jsem je tak dlouho, až jsem nakonec opravdu nevěděla, kdo jsem a co chci. Následovaly kreativně lehce zmatené měsíce a hledání ztracených múz. Když jsem pomalu začínala přicházet svému problému na kloub, objevila jsem knihu Na volné noze a po jejím přečtení zjistila, že je nejen můj dvouroční mentální proces úplně normální a v začátcích podnikání na sebe jím prochází téměř všichni, ale také to, že jsem se mu mohla vyhnout, kdybych si byla bývala byla knihu přečetla už dřív.

V knihách hledám několik typů informací:
1. Fakta, která mi řeknou jak a co konkrétně dělat.
2. Metafory a skrytá poselství, která si můžu vytrhnout z kontextu a pochopit podle sebe.
Byť není Na volné noze kniha přímo metaforická, ale naopak velmi konkrétní a věcná, pomohla mi pochopit i tu duševní stránku podnikání. Po prvních 100 stranách jsem si na papírek napsala to, proč jsem na volnou nohu vůbec šla - abych mohla psát a vydávat knížky. Voilá, najednou je smysl mého života a podnikání jasný a konkrétní.

Kniha je strukturovaná jako odborná literatura, ale je psána lehce, hravě, jednoduše, lidsky a čtivě. Svým způsobem je to odpočinková četba, ze které s každým slovem načerpáte něco nového. Informací je v ní tolik, že není možné si ji přečíst jen jednou. Určitě je dobré mít k ruce taky lepíky a poznámkový blok a vypisovat si zápisky jako za starých školních let. To, co se vám nebude hodit dnes, můžete najít užitečné za rok.

Pro koho je knížka určená?

  • Pro všechny, kdo se na volnou nohu chystají - díky knížce poznáte proces, který vás čeká, vyhnete se zásadním chybám a nebudete muset sami přicházet na něco, co je vlastně jasné jako facka.
  • Pro ty, kteří jsou na volné noze pár let a chtějí se posunout dál - to je třeba můj případ a z knihy jsem proto nejvíc čerpala záplaty a chybějící kousky do své podnikatelské mozaiky.
  • Těm, kdo jsou na volné noze dlouho, ale nějak jim to nefunguje - kniha je plná skvělých rad, jak pokračovat dál. Někdy je lepší změnit profesi, jindy "stačí" zdražit.

A samozřejmě pro všechny ostatní, kteří mají s podnikáním něco společného, nebo s podnikateli podnikají a nerozumí tolik způsobu jejich komunikace.

Genialita této knihy spočívá v tom, že obsahuje úplně všechno. Alespoň okrajově v ní najdeme všechny podnikatelské situace,  možnosti, případy, způsoby a příklady, a to velmi konkrétně s konkrétními ukázkami z praxe. Některé části jsou rozebírány více do hloubky, jiné odkazují na další doporučenou literaturu. Jsou tam odkazy na weby, apky a lidi. Měla-li by být ve vaší knihovně jedna chytrá kniha, je to tahle.

Tu veškerou chválu říkám proto, že mě kniha opravdu mile překvapila. Lehce se nechám unést slibující motivační literaturou, které jsou regály knihkupectví přecpané, ale málokdy předává něco opravdu užitečného. Třeba kniha Ukaž, co děláš, která byla autorem taky zmiňována, je velmi hezky kreativně zpracovaná, ale obsah má očekávání nenaplnil. V tomto případě na sebe všechno prozradil titulek (Chceš být vidět? Tak prostě ukaž, co děláš!) a hluboce jsem nesouhlasila s radou "odepři si hodinku spánku" (vytržené z kontextu, ano, ale bude-li mi někdo radit, abych nespala, ztrácí pro mě "odbornou" validitu). Ze zásady se proto "motivačním a naučným" knihám bráním, protože jsem často zklamaná. A právě proto stojí Na volné noze za pozornost.

Přečíst těch 700 stran během dvou týdnů byl intenzivní masakr, ale nechtěla jsem vynechat byť jediné slovo, které by mi poradilo, jak a co dál. Až budu číst knihu podruhé, vezmu to více zvolna a přeskočím pasáže, které mě (v tuto chvíli) nezajímají. Vrátím se ke svým poznámkám, zjistím, zda jsou stále aktuální a doplním je o další. A budu lepíkovat o sto šest.

Pokud si nejste (jako já) jistí, zda vám má kniha co přinést, půjčte si ji v knihovně. Číst by se měla vícekrát, aby dokázala přenést všechnu svou hodnotu a vy ji dokázali zpracovat. Čtecím ideálem by totiž bylo přelouskat sekci, vyrazit na procházku a přemýšlet o tom, jak načerpané informace na svou situaci aplikovat.

Uvidíme, kam se díky knize mé podnikání posune. I kdybych si měla odnést jen to, že každý v začátcích tápeme, že je důležité pracovat na svém dobrém jménu a dělat to, co nás naplňuje, považuji misi za splněnou. Důvod, proč věnuji tolik prostoru polemizování a vysvětlování, spíš než obsahu knihy od Roberta Vlacha Na volné noze, je ten, že považuji za důležité vědět nejen, co mi kniha předala, ale i proč jsem ji četla. Protože já ji četla ne proto, že jsem freelancer, ale proto, že potřebuji poradit, jak dál. A to se povedlo.


Nejčtenější

12 typů (hrozných) šéfů, se kterými se setkáte úplně všude

Život mávne proutkem a najednou má(m) člověk za sebou patnáctiletou pracovní zkušenost (stačí začít brigádničit už na střední a stejný obor dělat i ve třiceti), během které projde pod rukama mnohých šéfů, manažerů a nadřízených. Kdo už někdy nějakého šéfa měl, ten ví, že jsou všelijací. Někteří nás inspirují a motivují, jiní deptají a potápí. Je fajn si z toho (často s odstupem) vzít alespoň krapet dobrého, i kdyby to mělo být jen nakopnutí ke změně zaměstnavatele. Každý z mých šéfů, klientů a manažerů mi do života něco dal a posunul mě tam, kde jsem teď (ať už je to kdekoli). Ve volné chvíli (na volné noze) jsem dala dohromady seznam 12 nepříjemných (arche)typů, které se nejčastěji opakují. Třeba mezi nimi poznáte i toho svého (což vám nepřeji). Tak tedy, konec (rádoby) vtipných poznámek v závorkách a jdeme na manažerskou hitparádu.

1. Vraceč
Vraceč je nespokojený šéf, který vám vrátí práci ne 3x, ale 20x a stále nebude spokojený. Jediné, co ukončí vaše trápení, je deadline, kdy odevz…

Jak jsem tuhle zjistila, že jsem vlastně od narození feministka

Žiju v nádherné sociální bublině. Jsem obklopená stejně smýšlejícími lidmi, máme společný humor, dokážeme si hodiny povídat, máme stejné kroužky, rozumíme si a předáváme si spoustu názorů a zkušeností ze svých vlastních životů. Ve výchově jsme byli vedení podobně. Právě to, z jakých (ne)poměrů pocházíme, nás spojuje, v tom podvědomě nacházíme tu společnou jistotu.
Byla jsem vychovaná ve víře, že jsem předurčená k úspěchu. Že má můj názor stejnou hodnotu, jako názory ostatních, i když... tím, že jsem Lev, jsou pro mě mé názory jediné "správné" a vůbec slyšet ty ostatní jsem se musela mechanicky naučit. Že mám právo studovat cokoli, co chci. Že není pochyb, že bych na to (ne)měla hlavu. Že můžu dělat jakoukoli kariéru, po které toužím, a dostat zaplaceno stejně, jako chlapi. Že patřím do politiky, když budu chtít. Že si můžu vybrat partnera, nebo jestli vůbec nějakého chci. Že můžu nechtít děti. Že nepatřím jen do kuchyně, že nemusím žehlit (protože když se prádlo správně pov…