Přeskočit na hlavní obsah

Co když už všechno bude jenom špatně


Co když už nedostanu další práci?
Co když už nenapíšu další knížku?
Co když nebudou reklamy fungovat a Zbožňuju si už nikdo nekoupí?
Co když nebudu vědět, jak mám udělat něco, co slíbím?
Co když nezačnu vydělávat a budeme se muset přestěhovat?
Co když...

Těch cokdyšů se mi v poslední době honilo hlavou spousta. Všichni jsme si procházeli jednou velkou neznámou s horšími či jemnějšími následky na náš každodenní život, naši práci, naše vztahy, naši psychiku. Ve svém okolí mám spoustu šikovných lidí a všichni jsme měli to své "CO KDYŽ?!", které nás strašilo ve dne, nedalo spát v noci a budilo před budíkem. Všichni máme nějakého takového bubáka, který vyskočí v tu nejhorší chvíli. Ideálně když jsme na dně, bez práce, s depresemi a nechutí cokoli udělat. V tu chvíli je hrozně těžké sami sebe mentálně "otočit" a obrátit na pozitivní víru ve "všechno bude dobrý".

Během karantény jsem poslouchala mindfulnessové podcasty a meditace, kterými jsem se chtěla "vylepšit a hodit do pohody". Například:
  • Discover your inner light (Objev své vnitřní světlo)
  • 30 day fresh start (Třicetidenní nový začátek)
  • Love yourself (Měj se rád/a)
  • See the Good in the World (Objev to dobré ve světě)
  • Find your happiness (Najdi své štěstí)
  • Make your vision reality (Proměň svou vizi v realitu)
A tak dále a tak dále. Chcete hádat, kolik snů a vizí jsem proměnila ve skutečnost? Nula. Ale pomáhalo mi to přežít, uklidnit mysl a nedostat se do takového stavu, ze kterého není cesty zpět.

Tyhle myšlenky na mě skáčou skoro nečekaně a doslova z poza rohu, třeba cestou z koupelny do kuchyně. Jedna mrcha na mě vyskočila před chvílí. "Ještě není tak pozdě. Měla bych uklízet. Měla bych psát hlavně blogy a recenze, co mi stojí. Ale neměla bych spíš věnovat energii psaní knížky? Co když už nikdy žádnou další nenapíšu?"

"A musím?" odpověděl jí jiný tichounký hlas v pozadí. Myšlenková mrcha se zarazila. "Copak by to byla taková hrůza, kdybych už nikdy nic nenapsala? Copak bych si přišla méněcenná a nedobrá? Copak je psaní důležitější než štěstí?" To už se myšlenková mrcha začala rozplývat a radši se stáhla do temných koutů šedé kůry mozkové, kde bude číhat na svůj další výpad. A ten malý tichý hlas mi naplnil celou hlavu, ale už nebyl tichý, byl silný a jasný jako první ranní paprsky, které se odráží v kapce rosy. 

"Copak je to teď tak důležité, když se k tomu musíš přemáhat? Není lepší počkat, až to přijde samo, jako všechno ostatní psaní pro radost? Copak musíš splňovat nějaké normy a konvence, počty a deadliny?"

Nemusím. Čas není můj nepřítel, naopak. 

Teprve před týdnem jsem začala zase víc pracovat. Teprve před týdnem jsem pochopila sílu vlastních myšlenek a zákazů. Teprve před týdnem jsem našla chuť zase něco dělat. 
Teprve před týdnem...
...jsem se začala z každé práce radovat
...jsem začala psát pro radost
...jsem si řekla, že to dokážu
...jsem si uvědomila, že to umím
...jsem se přestala (trochu) bát
...jsem začala zase víc snít

A hlavně jsem teprve před týdnem začala být hodná k sobě i k lidem v okolí. Přestala jsem rozhazovat ta svá pověstná NE (o kterých píšu tady) a začala jsem místo toho v klidu poslouchat, co mi lidé chtějí říct. Místo NE jsem jim zkusila tu chvilku času věnovat. A víte, co? Nic mi to ze života neubralo, nic jsem kvůli tomu nezmeškala, všechno jsem stihla a ještě jsem navíc získala o trochu víc lásky a radosti. A tím lidé myslím Kocourek, když přijde do kuchyně, když zrovna pracuju a stresuju se, že mi to vyrušení rozhodí celý pracovní den. Představte si, že to tak vůbec není... 

Na každé "co když" tak odpovídám s klidem a pozitivnem. 

Co když už nedostanu další práci? - Dostanu a ještě lepší!
Co když už nenapíšu další knížku? - Napíšu, až se mi bude chtít!
Co když nebudou reklamy fungovat a Zbožňuju si už nikdo nekoupí? - Ale budou, proč by ne, když zatím fungují!
Co když nebudu vědět, jak mám udělat něco, co slíbím? - Tak si to přeci zjistím! 
Co když nezačnu vydělávat a budeme se muset přestěhovat? - Ale začnu. A i kdyby, bylo by to tak špatné?

Přeju vám, ať se vám vaše "co kdyby" podaří dostat pod kontrolu a myšlenkové mrchy na vás nemají co vytáhnout. A když už se jim něco tasit povede, odstrčte je jemně stranou, kde časem zvadnou a rozpadnou se v prach. Z prachu totiž vyrůstá Fénix, nový a silnější, poučený ze svých chyb.



Nejčtenější

Robert Vlach: Na volné noze aneb Bible a psychologická poradna v jednom

Lidé čtou knížky proto, aby si odpočinuli, načerpali inspiraci, rozšířili si slovní zásobu, dozvěděli se něco nového (nebo starého v případě historických románů)... Můj důvod, proč jsem se pustila do louskání veledíla Na volné noze z pera volnonožského poradce Roberta Vlacha byla kombinace zvědavosti, potřeby dozvědět se něco nového a lehké freelancerské ztracenosti. Co mi kniha předala a stojí za to těch 700 stran číst?

Mou zálibou v posledních měsících je půjčit si knihu z knihovny, odložit ji na vrchol hromady knížek k přečtení, počkat a pár dní před termínem vrácení se pustit do intenzivního a hysterického čtení. Tímto způsobem jsem (bohužel) četla i Na volné noze, což sice nebylo úplně ideální, ale bylo to velmi intenzivní. Jako bych se na dva týdny přihlásila na rychlokurz všeho, co mě na volné noze čeká. Kéž bych si knihu přečetla, když se na volnou nohu šla!

Jako freelancerka začínám svůj třetí podnikatelský rok, kniha tedy vycházela ve stejný čas, kdy jsem ze stabilního zamě…

12 typů (hrozných) šéfů, se kterými se setkáte úplně všude

Život mávne proutkem a najednou má(m) člověk za sebou patnáctiletou pracovní zkušenost (stačí začít brigádničit už na střední a stejný obor dělat i ve třiceti), během které projde pod rukama mnohých šéfů, manažerů a nadřízených. Kdo už někdy nějakého šéfa měl, ten ví, že jsou všelijací. Někteří nás inspirují a motivují, jiní deptají a potápí. Je fajn si z toho (často s odstupem) vzít alespoň krapet dobrého, i kdyby to mělo být jen nakopnutí ke změně zaměstnavatele. Každý z mých šéfů, klientů a manažerů mi do života něco dal a posunul mě tam, kde jsem teď (ať už je to kdekoli). Ve volné chvíli (na volné noze) jsem dala dohromady seznam 12 nepříjemných (arche)typů, které se nejčastěji opakují. Třeba mezi nimi poznáte i toho svého (což vám nepřeji). Tak tedy, konec (rádoby) vtipných poznámek v závorkách a jdeme na manažerskou hitparádu.

1. Vraceč
Vraceč je nespokojený šéf, který vám vrátí práci ne 3x, ale 20x a stále nebude spokojený. Jediné, co ukončí vaše trápení, je deadline, kdy odevz…

Jak jsem tuhle zjistila, že jsem vlastně od narození feministka

Žiju v nádherné sociální bublině. Jsem obklopená stejně smýšlejícími lidmi, máme společný humor, dokážeme si hodiny povídat, máme stejné kroužky, rozumíme si a předáváme si spoustu názorů a zkušeností ze svých vlastních životů. Ve výchově jsme byli vedení podobně. Právě to, z jakých (ne)poměrů pocházíme, nás spojuje, v tom podvědomě nacházíme tu společnou jistotu.
Byla jsem vychovaná ve víře, že jsem předurčená k úspěchu. Že má můj názor stejnou hodnotu, jako názory ostatních, i když... tím, že jsem Lev, jsou pro mě mé názory jediné "správné" a vůbec slyšet ty ostatní jsem se musela mechanicky naučit. Že mám právo studovat cokoli, co chci. Že není pochyb, že bych na to (ne)měla hlavu. Že můžu dělat jakoukoli kariéru, po které toužím, a dostat zaplaceno stejně, jako chlapi. Že patřím do politiky, když budu chtít. Že si můžu vybrat partnera, nebo jestli vůbec nějakého chci. Že můžu nechtít děti. Že nepatřím jen do kuchyně, že nemusím žehlit (protože když se prádlo správně pov…