Přeskočit na hlavní obsah

Když jde Pražák na výlet po Praze, tak...


...nechápe, jak se to tu mohlo tak změnit. Samá matrioška a obchod se sklem! Když byl Pražák ještě malej, nic takovýho tu nebejvalo.
...se durdí, že je všude tolik lidí. To nemůžou bejt v klidu doma? (ale sám doma není)
...kroutí hlavou nad cenami v centru, tím, že si to ti turisti stejně koupěj a ještě je u toho ti obchodníci ošálej. Sám si pak na dovolené kupuje předražené grundle na pláži a má radost, jakej je to dobrej kauf.
...chce jít na Karlův most, ale pak radši zahne a vezme to jinudy, protože lidi.
...plánuje, že půjde na Petřín, ale čeká, až bude jezdit lanovka. Když jezdí, tak se mu to zrovna nehodí, protože v létě je tam moc lidí, takže to plánuje už deset let.
...si myslí, že je lepší než ostatní. Všichni ostatní jsou tu totiž naplavenina nebo turisti, ale pražák se už takovej narodil.
...je na sebe pyšnej, jakou vymyslel rafinovanou trasu. Až do chvíle, kdy vidí, že ji vymyslelo dalších 100 rafinovaných lidí.
...si brblá pod fousy celou cestu o tom, jak už sem nikdy nepůjde, protože kdyby věděl, že tu nebude sám, tak to radši může zůstat doma. Sám.
...se těší, jak půjde na rande na lodičky. Ale je moc horko, pak prší, pak nemá v týdnu čas a o víkendu tam jdou všichni, pak je najednou říjen a po sezóně. Tak příští rok.
...by si nikdy nedal tu krysí klobásu na Václaváku! Ani za holej život! Teda, jen výjimečně, když se opile čeká na noční tramvaj a vědecky se ví, že ta mastnota udělá do bříška dobře. A jak mu pak chutná.
...považuje půlku života Prahu za malý město a touží bydlet v nějaké metropoli, a druhou půlku za přelidněný stát plnej lidí z Moravy, kteří jsou povahou veselejší, než je on sám, což ho ještě víc štve.
...kouká na ty hezký domečky a nadává, že to všechno zaberou asiati s tím jejich érbíbí (jak říká AirBnb moje babička).
...občas vůbec netuší, kde je, takže vytáhne GPSku a hned zjistí, že tady to přeci zná, jen z jiné uličky a moc dobře věděl, kde je.

Pražák je totiž buran ve svém vlastním městě, ale protože je to město hlavní, tak mu na to (skoro) nikdo nepřijde.



Nejčtenější

Robert Vlach: Na volné noze aneb Bible a psychologická poradna v jednom

Lidé čtou knížky proto, aby si odpočinuli, načerpali inspiraci, rozšířili si slovní zásobu, dozvěděli se něco nového (nebo starého v případě historických románů)... Můj důvod, proč jsem se pustila do louskání veledíla Na volné noze z pera volnonožského poradce Roberta Vlacha byla kombinace zvědavosti, potřeby dozvědět se něco nového a lehké freelancerské ztracenosti. Co mi kniha předala a stojí za to těch 700 stran číst?

Mou zálibou v posledních měsících je půjčit si knihu z knihovny, odložit ji na vrchol hromady knížek k přečtení, počkat a pár dní před termínem vrácení se pustit do intenzivního a hysterického čtení. Tímto způsobem jsem (bohužel) četla i Na volné noze, což sice nebylo úplně ideální, ale bylo to velmi intenzivní. Jako bych se na dva týdny přihlásila na rychlokurz všeho, co mě na volné noze čeká. Kéž bych si knihu přečetla, když se na volnou nohu šla!

Jako freelancerka začínám svůj třetí podnikatelský rok, kniha tedy vycházela ve stejný čas, kdy jsem ze stabilního zamě…

12 typů (hrozných) šéfů, se kterými se setkáte úplně všude

Život mávne proutkem a najednou má(m) člověk za sebou patnáctiletou pracovní zkušenost (stačí začít brigádničit už na střední a stejný obor dělat i ve třiceti), během které projde pod rukama mnohých šéfů, manažerů a nadřízených. Kdo už někdy nějakého šéfa měl, ten ví, že jsou všelijací. Někteří nás inspirují a motivují, jiní deptají a potápí. Je fajn si z toho (často s odstupem) vzít alespoň krapet dobrého, i kdyby to mělo být jen nakopnutí ke změně zaměstnavatele. Každý z mých šéfů, klientů a manažerů mi do života něco dal a posunul mě tam, kde jsem teď (ať už je to kdekoli). Ve volné chvíli (na volné noze) jsem dala dohromady seznam 12 nepříjemných (arche)typů, které se nejčastěji opakují. Třeba mezi nimi poznáte i toho svého (což vám nepřeji). Tak tedy, konec (rádoby) vtipných poznámek v závorkách a jdeme na manažerskou hitparádu.

1. Vraceč
Vraceč je nespokojený šéf, který vám vrátí práci ne 3x, ale 20x a stále nebude spokojený. Jediné, co ukončí vaše trápení, je deadline, kdy odevz…

Kdyby rok bylo prase aneb Ohlédnutí za 2019

Když jsem se dozvěděla, že rok 2019 je v čínském horoskopu prase, což znamená blahobyt, těšila jsem se, jak konečně neuvěřitelně zbohatnu (prodejem knížky samozřejmě), budu v balíku, za vodou,  žít si jako prase v žitě a do pusy mi budou lítat pečená kuřata... Jediné, co mi teď lítá do pusy, jsou mušky svilušky z kytek, kterých jsem si domů natahala až moc (kytek), a teď se jich nemůžu zbavit (mušek). Za vodu jsem se během roku nedostala, v některých měsících spíš pod, ale jako takové malé prasátko v malém žitném políčku si vlastně žiju. Zjistila jsem totiž, kolik toho v životě (ne)potřebuju. A to je asi to nejvíc, co mi rok 2019 mohl dát.
Uplynulý rok pro mě byl jako cosinusoida (machřím, ale musela jsem si vygůglit, která funkce je která). Začala jsem hezky nahoře, postupem měsíců se propadla a končím (snad) zase trošku výš. I když nevím, jak moc nahoře jsem vlastně začínala.

První měsíce v roce jsem se "smiřovala" se svou novou rolí - spisovatelskou. Zvykala jsem si na t…