Přeskočit na hlavní obsah

Proč je NE silnější než ANO aneb Síla vlastního (ne)VĚDOMÍ


Něco se mi v hlavě odblokovalo. Přišlo to ze dne na den, bylo to slyšet skoro jako lupnutí - jako když praskne chřest vejpůl, jako když se otevře lusk hrášku. Už rok(y) dělám věci ve stejném ničícím paternu a kdybych si je nezvědomila a nepodívala na ně z jiného úhlu, nikdy je neuvidím takové, jaké jsou. Protože jsou docela dost hrozné.

Od léta se trápím se ztrátou sebe sama, své kreativity, výkonnosti, efektivity, chuti vůbec něco dělat... Koronová karanténa mi s tím nijak nepomohla, naopak mi dala volnost, sebrala jistoty a nechala mě napospas sobě samé. Což bylo přesně to, co jsem potřebovala. Zatímco se celý Instagram vrhnul do čtení knížek, cvičení, pravidelnosti, uklízení, kreslení a vzdělávání, já se plácala mezi stejnými dny a stejnými zdmi sama se sebou. Jak bych si se mohla ztratit v takovou chvíli, když si nikam nemůžu odejít? Svou vlastní přítomnost jsem si uvědomovala plytkým dnem i bezesnou nocí. Jsem tady. To, co teď dělám, dělám já. Tady a teď. Nemyslím na budoucnost, protože žádnou nemám naplánovanou. Nemyslím na minulost, protože jsem ráda, že už je další den. Z ničeho nic jsem spadla do absolutní mindfulnessosti. Neužívala jsem si to, protože uvědomovat si absolutní okamžiky NIČEHO bez smyslu není jednoduché. Ale jako každá taková zkušenost i toto přineslo své do červena sluncem vybarvené ovoce. Jako lupnutím mi došlo, co všechno způsobuje NE.

Dneska na to nemám náladu.
Tohle neumím, nedokážu.
Nemám chuť psát. Nebaví mě číst. Nechce se mi nic dělat.
Nejsem kreativní. Nevím, jak začít, protože si neumím nastavit priority.
Nejsem dost dobrá. Nenajdu novou práci.

Ten záludný zápor se ale skrývá i jinde a dopadá na celkovou harmonickou spolubydlící situaci, můj vztah a spokojenost nejen mezi mnou a mou duší, ale i námi partnery.

Neruš mě když pracuju! Teď sem prostě nechoď! Nemluv, nemej nádobí! Nemůžu se soustředit!

Co když si místo všeho toho ne budu říkat ano? Co když si nebudu pořád dokola jako mantru opakovat "nemůžu, ztratila jsem, nejde mi to, nikdy se mi nepovede" jako jsem to dělala doteď. Co když si toho svého záporného hlasu přestanu všímat a nahradím ho za "můžu, mám, umím a dokážu"? Celý svět se otočí a najednou to všechno zase jde. Najednou (ne)udělám věci, které dlouho odkládám. Najednou (ne)mám chuť psát a jde mi to všema deseti. Najednou (ne)jsem zase kreativní, protože stačilo jen otočit uzavřený kohoutek nápadů. Najednou můžu.

Naše mysl je křehká procházka po pusinkovém mostě v oblacích. Stačí jedna tvrdá myšlenka a křehká nadýchanost se proboří. Všechna NE, která si celý den a celý život opakujeme a slýcháme, nám hází dělové koule pod nohy a nepomohou vykročit vpřed. Naopak - brzdí nás, ukazují naše limity a tvrdí, že nemáme na víc. Ale my máme a stačí jenom chtít. Stačí to vědět. Stačí si na to NE dávat pozor a zastavit ho dřív, než nás ovládne úplně až do morku kostí. 

Nejčtenější

Robert Vlach: Na volné noze aneb Bible a psychologická poradna v jednom

Lidé čtou knížky proto, aby si odpočinuli, načerpali inspiraci, rozšířili si slovní zásobu, dozvěděli se něco nového (nebo starého v případě historických románů)... Můj důvod, proč jsem se pustila do louskání veledíla Na volné noze z pera volnonožského poradce Roberta Vlacha byla kombinace zvědavosti, potřeby dozvědět se něco nového a lehké freelancerské ztracenosti. Co mi kniha předala a stojí za to těch 700 stran číst?

Mou zálibou v posledních měsících je půjčit si knihu z knihovny, odložit ji na vrchol hromady knížek k přečtení, počkat a pár dní před termínem vrácení se pustit do intenzivního a hysterického čtení. Tímto způsobem jsem (bohužel) četla i Na volné noze, což sice nebylo úplně ideální, ale bylo to velmi intenzivní. Jako bych se na dva týdny přihlásila na rychlokurz všeho, co mě na volné noze čeká. Kéž bych si knihu přečetla, když se na volnou nohu šla!

Jako freelancerka začínám svůj třetí podnikatelský rok, kniha tedy vycházela ve stejný čas, kdy jsem ze stabilního zamě…

12 typů (hrozných) šéfů, se kterými se setkáte úplně všude

Život mávne proutkem a najednou má(m) člověk za sebou patnáctiletou pracovní zkušenost (stačí začít brigádničit už na střední a stejný obor dělat i ve třiceti), během které projde pod rukama mnohých šéfů, manažerů a nadřízených. Kdo už někdy nějakého šéfa měl, ten ví, že jsou všelijací. Někteří nás inspirují a motivují, jiní deptají a potápí. Je fajn si z toho (často s odstupem) vzít alespoň krapet dobrého, i kdyby to mělo být jen nakopnutí ke změně zaměstnavatele. Každý z mých šéfů, klientů a manažerů mi do života něco dal a posunul mě tam, kde jsem teď (ať už je to kdekoli). Ve volné chvíli (na volné noze) jsem dala dohromady seznam 12 nepříjemných (arche)typů, které se nejčastěji opakují. Třeba mezi nimi poznáte i toho svého (což vám nepřeji). Tak tedy, konec (rádoby) vtipných poznámek v závorkách a jdeme na manažerskou hitparádu.

1. Vraceč
Vraceč je nespokojený šéf, který vám vrátí práci ne 3x, ale 20x a stále nebude spokojený. Jediné, co ukončí vaše trápení, je deadline, kdy odevz…

Jak jsem tuhle zjistila, že jsem vlastně od narození feministka

Žiju v nádherné sociální bublině. Jsem obklopená stejně smýšlejícími lidmi, máme společný humor, dokážeme si hodiny povídat, máme stejné kroužky, rozumíme si a předáváme si spoustu názorů a zkušeností ze svých vlastních životů. Ve výchově jsme byli vedení podobně. Právě to, z jakých (ne)poměrů pocházíme, nás spojuje, v tom podvědomě nacházíme tu společnou jistotu.
Byla jsem vychovaná ve víře, že jsem předurčená k úspěchu. Že má můj názor stejnou hodnotu, jako názory ostatních, i když... tím, že jsem Lev, jsou pro mě mé názory jediné "správné" a vůbec slyšet ty ostatní jsem se musela mechanicky naučit. Že mám právo studovat cokoli, co chci. Že není pochyb, že bych na to (ne)měla hlavu. Že můžu dělat jakoukoli kariéru, po které toužím, a dostat zaplaceno stejně, jako chlapi. Že patřím do politiky, když budu chtít. Že si můžu vybrat partnera, nebo jestli vůbec nějakého chci. Že můžu nechtít děti. Že nepatřím jen do kuchyně, že nemusím žehlit (protože když se prádlo správně pov…